Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Moje paměť je sice poměrně chatrná (např. včera jsem si šel nechat odebrat krev, ale do ordinace jsem došel bez žádanky i bez zkumavky s močí), ale tohle vím úplně přesně. Byla to neděle 30. května 2021. Uspával jsem syna, kterému tehdy bylo 10 měsíců. Už skoro spal, takže jsem sledoval nějaká videa na Youtube a čekal, až zabere úplně. V té době jsem moc nesledoval vzdělávací, finanční, nebo motivační videa. Spíš vlastně vůbec. Ale z nějakého důvodu mi algoritmus nabídl video „17 rozdílů mezi bohatými a chudými lidmi“ od kanálu TrochuLepší. Tak jsem na to klikl a tím se mi doslova změnil život.
Bylo to asi první video na téma osobních financí, které jsem kdy viděl. Do té doby jsem peníze prakticky neřešil, jako většina lidí. Co jsem vydělal, to jsem zase utratil. Neměl jsem žádnou motivaci vydělávat hodně peněz, protože mě nikdy netankovali drahé věci, které bych si za ně kupoval. Nepotřebuji k životu drahá auta, značkové oblečení ani poslední technologické vychytávky. Takže jsme vydělávali tak akorát. Žili jsme s manželkou tak říkajíc na poměry. Bez dluhů, ale zároveň bez peněz.
Jenže toto video mi úplně převrátilo pohled na věc. Po dlouhé době jsem prožil takový ten heuréka moment. Poprvé jsem opravdu pochopil, že peníze nejsou jen na utrácení. Nepamatuji si sice těch 17 rozdílů, ale v hlavě mi zůstal jeden. Že chudí lidé pracují pro peníze a bohatí lidé to mají tak, že peníze pracují pro ně. To mě naprosto fascinovalo a spustila se lavina dalších videí, článků, podcastů, ale i knih o osobních financích a investicích. Chtěl jsem se dozvědět co nejvíc o tom, jak přimět peníze, aby pracovaly pro mě.
Ten večer zbývalo do objevení konceptu finanční nezávislosti ale ještě dlouho (byť v tom videu se o tom také mluví, ale nějak mě to tam nezaujalo). Hned druhý den jsem začal tím, že jsem si založil investiční účet na Revolutu a zabředl jsem do diskuse o investování s jedním kamarádem. Ten o tom povídal mnohokrát předtím, ale já to pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. A po několika diskusích jsem se rozhodl, že budu investovat do akcií, budu porážet trh a strašně zbohatnu. Takže jsem nakoupil pár akcií, první byly myslím NVIDIA a Microsoft.
Vystřízlivění I.
A pak přišla trochu nečekaně panika a úzkost. Najednou jsem si uvědomil, kolik jsme toho za posledních několik let prohýřili. Když jsem si dělal nějaké hrubé propočty, tak jsem došel do statisíců. Pak se k tomu přidalo další uvědomění, že akciové trhy posledních 10 let rostly bezprecedentním tempem a my jsme se na tom celou dobu mohli podílet, a nepodíleli. Když jsem tedy toto tempo růstu trhů přidal do výpočtů, tak už se bavíme řádově o milionech. A to už trochu štípne. Pak ještě navíc přišlo to, že máme malé dítě a stavíme barák. Takže v příštích několika letech to bude mnohem a mnohem těžší, než by to bývalo bylo dříve. Takže moje osvícení je sice super, ale co teď s tím.
Nadšení II.
Pak postupně plynul čas a já jsem četl o financích a investicích čím dál víc. Přikupoval jsem nějaké další akcie, abych diverzifikoval, že. A pak po několika měsících, tuším v září, jsem objevil koncept F.I.R.E. Už si nepamatuji, kde přesně jsem na to přišel. O F.I.R.E. je na Fotrovi ve vatě už celý článek. Takže jen ve zkratce. Jedná se o stav rodinných financí, kdy je daná rodina schopna jen z výnosů ze svých investic pokrýt všechny výdaje. Tím pádem přestává být závislá na tradičním vydělávání peněz formou zaměstnání.
Ta představa mě uchvátila. Byl to vlastně poslední díl do skládačky našich osobních financí. Těch několik předcházejících měsíců jsem se sice v tomto ohledu vzdělával, ale pořád jsme fungovali bez nějakého plánu, nebo cíle. Investoval jsem proto, abych něco jednou vydělal, ale neřešil jsem, co to přesně znamená. Koncept finanční nezávislosti tomu dal reálné a hmatatelné obrysy. Najednou jsem věděl, čeho přesně chci našimi penězi dosáhnout.
Vystřízlivění II.
No ale s tím zároveň přišlo další vystřízlivění. Když jsem si udělal přesné propočty, kolik potřebujeme nahromadit, abychom měli status finančně nezávislých, tak se mi protočily panenky a říkal jsem si, že to přece nikdy nemůžeme dát. To už jsem byl ale smířen s naší současnou situací, proto se už nejspíš neopakovala panika ani úzkosti. A jak jsem se tomu věnoval dále, tak mi to začalo připadat čím dál reálnější. Nakonec jsem dal dohromady plán rozvoje našich osobních financí na příštích 20 let. To je totiž můj reálný odhad, kolik času potřebujeme, abychom toho dosáhli.
Závěrem
Říká se, že pokud chceš rozesmát Boha, sděl mu svoje plány. Nebo tak nějak. My jsme sice ateisté, ale tohle platí i pro ateisty. Dříve jsem plánoval úplně minimálně, jestli vůbec. Nyní mám poměrně přesný plán na příštích 20 let. Určitě ne všechno půjde podle něj. Objeví se mnoho překážek a nečekaných událostí. S tím ve svých myšlenkách počítám. A ne přesto, ale právě proto ten plán mám. Ale o tom více až v dalším článku, kde do detailu ukážu, co budeme dalších 20 let dělat, abychom dosáhli finanční nezávislosti. A investování do konkrétních akcií to není.
Pingback: Jak bych investoval ve 2024, kdybych znovu začínal