Na sociálních sítích jsem opakovaně svědkem vášnivých diskusí k tématu, jakým způsobem si člověk může vydělat co nejvíce peněz. Jako trend poslední doby v tomto ohledu vnímám obrovský důraz na podnikání. Neboli “dělat na sebe”.
Každý druhý prodává kurz s návodem jak podnikat a vydělat bambilion během jednoho roku. Zároveň často ti stejní lidé zesměšňují klasické zaměstnání. Nejčastěji zaměstnání typu od 9 do 5 v kanceláři. Je podle nich prostě špatně pracovat “pro někoho”.
Ač je podnikání samozřejmě skvělou cestou, jak se velmi dobře zabezpečit, má také své nevýhody. Do těch zde nebudu zabíhat, v článku se soustředím na zaměstnání.
Já vám bohužel nemohu nabídnout kurz, jak zaručeně být úspěšný podnikatel a plnit titulní stránky Forbes. To nechám na povolanějších expertech. Nicméně, už 10 let se pohybuji v pracovním procesu jakožto zaměstnanec na centrálách velkých firem v Praze.
Zároveň je má mzda momentálně v top asi 4 % zaměstnanců a to bez započítání prémií a bonusů, které už v dostupných datech, které mzdy srovnávají, započítané jsou. A to i přesto, že rozhodně nejsem žádný top management nebo ultra kvalifikovaný seniorní software developer. Pokud si chcete porovnat svoji mzdu se zbytkem ČR, zkuste třeba kalkulačku na e15.
Z hlediska výdělku se tedy mohu považovat za relativně úspěšného zaměstnance. To neříkám proto, abych se nějak chlubil. Spíše proto, že tento úspěch pro mě rozhodně není samozřejmý. A sám jsem jím pořád docela překvapený. Nejsem totiž žádný přemotivovaný kariérista, který po dvou letech od nástupu řídí celou firmu.
Naopak jsem dlouho tápal a úspěšným zaměstnancem jsem nebyl. Nevěděl jsem co chci a trpěl jsem klasickými neduhy jako nízké sebevědomí, imposter syndrom, strachem ze schůzek apod. Navíc jsem spíše introvertní, takže mě vždy přehlušili extrovertnější kolegové. Ale postupem času jsem pochopil, o čem je korporát, přizpůsobil jsem se tomu a začal jsem věci vnímat úplně jinak. Není podle mě náhodou, že od té doby má kariéra akceleruje.
Zkrátka, za těch 10 let jsem viděl už tolik věcí a sám jsem prošel tak zásadním osobnostním vývojem po pracovní stránce, že se cítím kvalifikovaný na to, abych sdílel pár poznatků o tom, jak uspět jako zaměstnanec. A pomohl vám na vaší cestě ušetřit nějaké nervy.
A zároveň také zjistíte, že zaměstnání není zas tak odlišné od podnikání. Pokud k tomu přistupujete určitým způsobem.
Bohatí lidé jsou prý jen podnikatelé
Standardním přesvědčením je, že nejbohatší lidé jsou jen podnikatelé. Akorát, že vůbec. I když možná přesněji řečeno: nejen podnikatelé. Těmi opravdu nejbohatšími většinou opravdu jsou v podstatě jen podnikatelé. U nás jsou to ti Kellnerové, Babišové, Kijonkové. Ve Spojených státech zase Muskové, Bezosové, Buffettové a tak dále.
Ale to je jen těch pár stovek nejbohatších multimiliardářů. Když se podíváme na širší spektrum bohaté části populace, tak mezi nimi najdeme např.:
- CEOs a obecně management,
- manažery hedgových fondů,
- kvalifikované specialisty,
- bankéře,
- sportovce,
- herce.
To je jen pár příkladů za všechny. A mají jedno společné: pracují pro někoho. Nemají svoji vlastní firmu, kterou si založili a proměnili ji v podnikatelský úspěch. Naopak se postupně vypracovali ve firmách někoho jiného a i přesto se z nich stali jedni z nejbohatších lidí na světě.
Ten běžně rozšířený narativ, že pro budování bohatství musí být člověk podnikatel, je jednoduše falešný.
Milionáři (dolaroví) podle Dave Ramseyho
Zajímavá data k tomuto tématu sesbíral tým amerického finančního guru Dave Ramseyho, jemuž jsem na blogu věnoval samostatný článek „Král finančního selského rozumu„.
Jeho firma Ramsey Solutions provedla výzkum mezi více než 10 tisíci americkými milionáři. Tedy mezi lidmi, jejichž čisté jmění je více než 1 milion amerických dolarů. Dle výsledků tohoto výzkumu vyšlo, že top 5 nejčastějšími povoláními milionářů jsou:
- inženýr,
- účetní,
- učitel,
- management,
- právník.
Jsou to samozřejmě data za USA, kde je situace na pracovních trhu úplně jiná než u nás. Ale hlavní pointa obstojí i v našich končinách: velký majetek může člověk budovat i jako zaměstnanec.
Kde pracovat
Jako zaměstnanec máte na výběr několik základních možností, kde pracovat. Každá z nich se liší (mimo jiné) dle potenciálu výdělku.
Malá firma
Menší firmy s nízkým počtem zaměstnanců a lokálním působením jsou podle mě nejhorším způsobem, jak být zaměstnán. Tedy alespoň z pohledu potenciálního výdělku a také z hlediska potenciálu do budoucna.
Malé firmy mají totiž plochou hierarchii. Většinou nějakého majitele, pak ředitele a pak řadové zaměstnance. Není zde tedy tolik možností, kam se dá ve firmě posunout. Při zaměstnání u těchto firem hrozí, že dlouhodobě zůstanete na stejné pozici, i kdybyste se chtěli zlepšovat a posouvat. Ono totiž není moc kam.
Navíc jsou zde velmi omezené možnosti extra výdělku. Výjimkou mohou být startupy, kde je potenciál extra výdělku do budoucna vysoký. Ovšem výměnou za vysoké riziko neúspěchu celého projektu.
Tyto firmy mají také celkově málo zaměstnanců, proto je menší pravděpodobnost, že se uvolní nějaké místo, které by pro vás bylo zajímavé.
Určitě se najdou výjimky, ale obecně to tak platí. Takovým klasickým případem jsou třeba řemeslníci. Takový šikovný řemeslník si může vydělat velmi zajímavé peníze, ale musí dělat na sebe. Pokud se nechá zaměstnat, jeho výdělek bude pravděpodobně mnohem nižší a potenciál růstu minimální.
Lokální pobočka
Další možností je být zaměstnán sice ve velké firmě, ale fyzicky pracovat v některé z jejích lokálních poboček. Příkladem může být banka, supermarket nebo obchod s elektronikou.
Lokální pobočky jsou do určité míry podobné jako malé firmy. I zde je hierarchie velmi plochá. Typicky má pobočka svého vedoucího, pak třeba asistenta vedoucího a pak už jen řadové zaměstnance.
Ale je zde určitý rozdíl. Jako zaměstnanec už i přes její plochou hierarchii totiž máte kam růst. Do určité míry. Jste totiž zaměstnáni ve firmě, kde to vedoucím pobočky nekončí. Pokud budete dobří, můžete se vypracovat třeba na oblastního manažera nebo i do manažerské pozice na centrálu. Kde už to samozřejmě začíná být velmi zajímavé.
Centrála
Podle mě nejlepším způsobem, jak být z hlediska potenciálního výdělku zaměstnán, je na centrále nějaké korporace. Zde se dělá ten velký byznys. Spolupracují tu stovky, někdy i tisíce lidí v mnoha odděleních a hierarchie je zde široká i hluboká.
Pokud máte zájem a snahu, můžete se posouvat nejen nahoru (třeba u nás ve firmě je 10 kariérních úrovní), ale i doleva a doprava. Po škole nastoupíte třeba na juniorní marketingovou pozici. Ale časem přijdete na to, že vás baví data. Posunete se tak na datového analytika. A nakonec v tom budete tak dobří, že vás udělají seniorního software developera. Pak třeba IT manažera a už se to nabaluje. A to vše v jedné budově.
Další výhodou je, že korporace jsou dnes většinou mezinárodní. Máte tedy možnost pracovat na projektech s kolegy ze zahraničí, což vám otevírá ještě další možnosti. Plno firem poskytuje možnost nějaké stáže nebo i přesunu do zahraničí, pokud má daný zaměstnanec zájem.
Zkrátka, těch možností je opravdu mnoho. Není však automatické, že zaměstnání na centrále = vysoké výdělky. I zde se musíte velmi snažit. Pokud se snažit nebudete, můžete být dlouhodobě na jedné pozici za ne až tak oslnivou odměnu. Ale obecně, jakmile jste jednou v té budově, váš potenciál je obrovský.
Jak “správně” pracovat na centrále korporace
Centrála korporace je tedy podle mě nejlepší možnost, jak si člověk jako zaměstnanec může přijít na velmi zajímavé výdělky. Ale zároveň je tento styl zaměstnání opředen různými mýty a mnoho lidí se vysmívá korporátnímu jazyku, který používá termíny jako meeting, briefing, brainstorming…a škatulkují lidi zde pracující jako např. “korporátní krysy”.
A někdy právem. Podívejte se třeba na český film Jedeme na teambuilding. Docela jsem se zasmál, často je to velmi trefné.
Zároveň, aby člověk využil plný potenciál, který mu takové zaměstnání nabízí, musí mít určitým způsobem nastavené vnímání. Pokud máte vnímání nastavené špatně, korporát vás může semlít a vyplivnout jako vyhořelou trosku. Viděl jsem to osobně několikrát…
To vše jsem poznal až časem s tím, jak jsem nabíral zkušenosti. A tyto zkušenosti nyní rozepíši do následujících bodů, které koncipuji jako tipy, jak se chovat jako zaměstnanec v korporaci, abyste maximalizovali svůj užitek.
Budujte vlastní brand
Tato věta (Budujte vlastní brand) zní jako další směšná korporátní fráze, ale je to tak. Pokud chcete uspět v korporaci, musíte si vybudovat svoji osobní značku. A to se nestane ze dne na den.
Zde vidím i první podobnost s podnikáním. Pokud chcete se svým byznysem uspět, musíte si na trhu udělat jméno. Resp. jméno své firmy. V zaměstnání je to podobné. Pracujete však na značce své vlastní osoby.
Osobní značka se buduje dlouhou dobu. V průběhu zaměstnaneckého poměru se nějak projevujete, reagujete, máte určité výsledky a to všechno se časem kumuluje a vytváří názor, který na vás ostatní mají. Do hlavy vám nikdo nevidí. Myslet si můžete, co chcete. Ostatní reagují jen na to, co jim vidět dovolíte.
A co je nejdůležitější? Po nějakém čase je těžké udělat “rebranding”. Tedy přinutit ostatní, aby vás najednou vnímali jinak. Proto je extrémně důležité působit už od začátku tak, abyste měli co nejvyšší šance na úspěch v budoucnosti.
Budovat vlastní brand neznamená jen působit pozitivně do šířky, tedy na své kolegy. Nestačí, když budete ten/ta, co nosí do práce skvělé domácí buchty nebo co vypráví vtipné historky ze života. Je potřeba působit pozitivně i směrem nahoru, na svého šéfa a ideálně i na vyšší vedení. Chcete být známý jako ten, kdo doručuje výsledky, je na něj spoleh a kdo přichází s nápady.
Detailně pochopte byznys model zaměstnavatele
Být zaměstnancem má oproti podnikání jeden zásadní rozdíl. Kromě jiného. K vykonávání práce vám stačí, když budete ovládat jeden výsek daného byznysu. Často velmi úzký. Pokud pracujete v marketingu, nemusíte řešit účetnictví, IT, HR nebo sales. Na to všechno jsou tam jiní.
To s sebou nese jednu zásadní nevýhodu. Pokud máte takové tunelové vidění a neřešíte nic kromě své agendy, nemůžete dostatečně pochopit fungování celé firmy. A právě pochopení fungování firmy je jedním z klíčů k tomu, pokud se chcete posouvat dál.
Pokud budete rozumět tomu, co ta firma dělá, na čem vydělává peníze, v jaké finanční kondici se nachází, jaké má marže, jak fungují jednotlivé procesy napříč odděleními, jak je vše propojené, budete mít zásadní výhodu. Budete schopni se bavit s těmi správnými lidmi na takové úrovni, kdy jim dokážete nabídnout různá řešení různých problémů, protože uvidíte celkový kontext.
Tímhle přesně jsem si sám prošel. Dříve jsem se opravdu soustředil jen na svůj výsek, ale pak jsem postupně zjišťoval, že mi chybí střípky informací, což mi znemožňovalo chápat firmu jako celek.
Trik je v tom, že za toto nejste placeni. Placeni jste za to, že děláte svoji práci, kterou máte ve smlouvě. Takže musíte proaktivně dělat kroky k tomu, abyste své pochopení celého byznys modelu posunuli na vyšší úroveň. A za to vás nikdo nezaplatí. To se vám vyplatí až někdy v budoucnu. Možná.
Děláte tedy něco, co se vám s nějakou pravděpodobností vrátí až v budoucnu. Připomíná vám to něco? Ano, tento přístup je opět velmi podobný podnikání.
Přílišná loajalita je základ neúspěchu
V inzerátech hledajících vhodné kandidáty na pracovní pozice se občas objeví něco ve stylu: “hledáme loajálního kolegu, co s námi vyroste a blablabla”.
Uvědomte si jednu zásadní věc. Zaměstnání je ekonomická transakce. Nic víc. A musí dávat smysl oběma stranám. Jakmile vám přestane dávat ekonomicky smysl, začněte pracovat na řešení. Zaměstnavatel to udělá stejně. Akorát pro vás jako své zaměstnance vytváří pocit, že někam patříte, že jste součástí nějaké kultury, že se máte fajn a držíte se kolem ramen.
To je bullshit. Ve skutečnosti jste v podstatě jen nákladová položka. Tyhle vzdušné zámky jsou jen součástí strategie, jak vydělat co nejvíc s co nejmenšími náklady. Loajální zaměstnanci, kteří spolknou tuhle návnadu i s navijákem, jsou totiž mnohem levnější = mají nižší mzdy.
Naopak přecházení mezi firmami je jedna z nejlepších strategií, jak průběžně zvyšovat svůj výdělek. Zajímavá data k tomu nedávno publikovali na Seznamu:
Během času jsem si proto vytvořil takové dvoubodové pravidlo.
Vždy:
- Buď dobře vydělávejte,
- nebo se vzdělávejte.
Ideálně samozřejmě obojí najednou. Ale minimálně jedno by vždy mělo platit. Pokud vyděláváte málo a zároveň se ani nikam neposouváte, měli byste to co nejdříve řešit. Ať už uvnitř firmy např. pokusem o přesun do jiného oddělení, povýšením, prací na nějakých extra projektech nebo přechodem někam jinam.
Opět jsme u podobnosti s podnikáním. Pokud zamrznete na místě, nikam se neposunete a na vysoké výdělky zapomeňte.
Buďte emocionálně odloučení
Několikrát už jsem viděl, jak nějaký zaměstnanec uvěřil pohádce o firemních hodnotách, vytvořil s k firmě příliš velké emocionální pouto a pak nastala jedna ze 3 věcí:
- Buď vyhořel,
- nebo ho vyhodili a zhroutil se,
- nebo zůstal 20 let na jednom místě s minimálním posunem ve výdělku.
Je velmi důležité být nad věcí a nebrat si nic osobně. Pokud budete zaměstnání vnímat tímto způsobem, velice přirozeně se obrníte proti vyhoření, zhroucení, depresi apod. Navíc si jednodušeji otevřete dveře dál, protože vše uvidíte s nadhledem a racionálně.
Jsme opět u toho, že zaměstnání je v podstatě dlouhodobá ekonomická transakce. A přílišné emocionální napojení na své pracovní místo je velká nevýhoda do budoucna.
Výpověď berte jako příležitost
Samostatnou podkapitolou emocionálního odloučení je obdržení výpovědi. Mnoho lidí si to bere příliš osobně. Berou to jako své selhání nebo zradu. Viděl jsem už mnoho slz a zoufalství.
Naprosto zbytečně. Zaměstnavatel vás bere jen jako kolečko v soukolí a tak byste o svém jednom konkrétním zaměstnání měli uvažovat taky. Výpověď není žádná tragédie. Dostanete odstupné a můžete si najít něco lepšího za více peněz s novým potenciálem pro další zkušenosti.
Navíc pokud budete aplikovat všechny výše uvedené body, tak se o vás trh práce popere, protože budete rozumět byznysu a budete mít plno dovedností, které vám firmy rády zaplatí. Výpověď se tak pro vás stane příležitostí.
Využijte svého zaměstnavatele naplno
Práce v korporaci má jednu velkou výhodu oproti menším podnikům. Je tu většinou mnoho možností, jak se zlepšovat v různých oblastech. Ať už hard skills nebo soft skills. Nebo obecně nabírání nových zkušeností.
Konkrétně mám na mysli např.:
- školení,
- zahraniční stáže,
- výuku jazyků.
A z mé zkušenosti mají tyto možnosti jedno společné. Většina zaměstnanců je podceňuje, vysmívá se jim a vnímá je jako překážku k vykonávání své práce. Například kvůli neodkladnému vyplnění excelovské tabulky.
Což je dlouhodobě samozřejmě velká chyba. Představte si to totiž takhle. Váš zaměstnavatele za vás zaplatí nemalé peníze za nějaké školení a v rámci pracovní doby vám nabízí, abyste se ho zúčastnili a v něčem se zlepšili.
Co chcete víc? Podle mě to je naprosto skvělá příležitost, která vás nic nestojí a naopak do budoucna se vám může hodně vyplatit. Nikdy nevíte, co nového se naučíte, koho nového poznáte a jaké nové dveře vám to pak otevře. Je to v podstatě asymetrická sázka. Buď vám to k ničemu nebude a ztratíte opravdu málo. Nebo získáte a získat můžete opravdu hodně.
Je korporace zlatá klec?
Často slýchám, že korporace jsou takové zlaté klece. Že prodáte svoji duši, jedete jak křeček v kolečku, nemáte žádnou svobodu, apod.
Já bych to posunul ještě o úroveň výš. Korporace jsou podle mě z podstaty věci otrocké organizace. Jejich hlavním cílem je maximalizace zisku při minimalizaci nákladů. Pokud by měly kompletně volnou ruku, tak by se nedalo mluvit o nějakých zlatých klecích, ale o opravdu otrockých podmínkách práce a zaměstnancům by nic jiného nezbývalo, protože by na trhu nebyla žádná konkurence.
Tak by to fungovalo v anarchokapitalismu. Jestli si myslíte, že teď přeháním, tak si nastudujte chování prvních korporací v 19. století v období tzv. “robber barrons”. Nevěřím, že by to teď bylo jiné.
Naštěstí v současné době máme nějaký právní řád, ochranu hospodářské soutěže, antimonopolní úřad a tak dále. Takže můžeme mluvit o zlatých klecích, protože korporace mezi sebou soutěží o zaměstnance a předhání se ve mzdách, benefitech apod.
Korporace může určitě být něco jako zlatá klec. Ale pokud se budete chovat tak, jak jsem popsal výše, nebude se vás to týkat. Podle mě je naopak práce v korporaci nejlepší způsob, jak jako zaměstnanec budovat majetek.
Zaměstnanec plní sen někoho jiného
Častým argumentem podnikatelských gurus je, že zaměstnanci plní sen někoho jiného. K tomu bych dodal, že ne každého sen je budovat firmu. Lidé mají různé sny a ne každý chce riskovat, budovat a starat se o zaměstnance.
Já o to také nestojím. Ostatně obecně pracovat není můj sen. Je to jen nástroj k tomu, abych si mohl plnit jiné sny.
Nedávno vyšel článek na Seznamu: “Češi sní o korporátu. „Budete plnit sny někoho jiného,“ varuje investor”. V něm dochází v podstatě k závěru, že mladí Češi chtějí čím dál méně podnikat a raději se nechávají zaměstnávat v korporacích, což jsou právě ty zlaté klece.
Investor Ondřej Fryc v něm mimo jiné říká: “Myslím si, že mladý člověk by si měl zkusit začít si plnit své sny a né plnit sny někoho jiného.”.
To je přístup, se kterým nesouzním. Stejně jako nájem nevnímám jako placení hypotéky někoho jiného (viz můj starší článek „Náš dům, náš hrad aneb vlastnické vs. nájemní bydlení„), ale jako službu jako jakoukoliv jinou, tak zaměstnání nevnímám jako plnění snu někoho jiného.
Navíc v korporacích většinou ani neplníte sen někoho konkrétního. Nejvyšší vedení se pravidelně mění. A sám zaměstnanec může na úspěchu firmy participovat. Ideálně zaměstnaneckými akciemi, nebo alespoň standardním nákupem akcií na burze.
Plnění snu někoho jiného platí spíše pro menší podniky, kde je jeden majitel desítky let. V takovém případě opravdu jako zaměstnanec plníte sen majiteli, který pak firmu prodá za stovky milionů a vy z toho nic, kromě mzdy, nemáte.
Na co si dát v korporaci pozor
Aby to nevypadalo, že práci v korporaci jen nekriticky opěvuji, tak nyní popíši i pár negativních aspektů, které tento typ zaměstnání obnáší.
Zákulisní hry
Ve velkých firmách pracuje hodně lidí. Minimálně stovky, často i tisíce. To s sebou nevyhnutelně přináší politikaření a zákulisní hry. Kdo tohle ovládá, má automaticky velkou výhodu. Je třeba vědět, co, kdy a komu říct a naopak neříct, umět se bavit se správnými lidmi správným způsobem apod. Často se také stává, že se nestane nějaké zásadní rozhodnutí jen proto, že se to někomu zrovna nehodí. Nebudu to dále natahovat. Určitě sledujete politiku. V korporaci je to podobné.
A to ne každému sedí a naprosto to chápu. Pro mě to je nepříjemné a nemám to rád. Snažím se posouvat bez hraní těchto her, což je samozřejmě náročnější a pomalejší. Hraji v podstatě s handicapem. Ale držím si svou integritu.
Falešná přátelství
V korporaci se také setkáte s tím, že se plno lidí bude tvářit jako vaši kamarádi. Já jsem tomu nikdy moc nerozuměl, proč má někdo takovou potřebu. Do práce chodím pracovat, ne se kamarádit. Kamarády mám mimo práci.
Na kamarádství na pracovišti moc nevěřím. Určitě nějaká opravdová přátelství i v tomto prostředí mohou vzniknout. Většinou mi to však přijde falešné a jako další nebezpečí, jak se nechat vtáhnout tím prostředím a zůstat v něm déle, než je potřeba.
Toxická pozitivita
Co mi na práci v korporátu vadí, je potřeba za každou cenu se tvářit, že je všechno skvělé. Usmívat se, gratulovat si, tleskat si, sdílet skvělé projekty apod. Je to prostě takové šroubované a umělé. Necítím se v tom skvěle.
Nikdy jsem tomu nerozuměl a měl jsem s tím vždy velký problém. Časem jsem se v tom (narozdíl od falešných přátelství) alespoň trochu naučil chodit a nedělá mi už takový problém se např. pochlubit úspěchem před celou firmou.
Specifickou věcí je pak LinkedIn, který považuji za snad největší zlo mezi sociálními sítěmi. Párkrát proscrolluji feedem a mám chuť se zabít, protože jsem úplně neschopný a mám málo bílé zuby. Toxická pozitivita par excellence.
Past jménem benefity
Specifickou kategorií jsou benefity. Ty jsou v korporacích hodně rozšířené a HR specialisté se na ně snaží nalákat potenciální kandidáty. Ať už se jedná o stravenky, multisportky, extra dny dovolené, příspěvek na dopravu, příspěvek na DPS/DIP nebo flexibilní pracovní doba.
Benefity obecně nejsou špatné. Ale přijde mi, že jim lidé často přisuzují mnohem větší význam než jaký mají. Člověk si pak buduje přílišnou loajalitu kvůli nesmyslům typu kafe na pracovišti nebo, že dostane pár stovek na dopravu.
Většinu benefitů bych zařadil do kategorie “nice to have”. Tedy něco ve smyslu, že pokud je mám, tak si stěžovat nebudu, ale neměly by hrát skoro žádnou roli při mém rozhodování o zaměstnání.
Je tu pár výjimek, které jsou pro mě zásadní:
- prémie,
- zaměstnanecké akcie,
- auto i pro osobní účely,
- home office.
Tyto benefity jsou pro mě důležité a dokáží mě klidně přimět ke změně práce. A to proto, že zásadním způsobem ovlivňují, kolik si nakonec vydělám (prémie a zaměstnanecké akcie) nebo kolik času či peněz ušetřím (auto a home office). Cokoliv ostatního je jen šum a věci navíc.
Závěrem
Tento článek je mou reakcí na čím dál více se rozšiřující přesvědčení, že být zaměstnán je špatné a nemá to žádný potenciál vysokého výdělku.
Na pár příkladech jsem ukázal, jak se vám i jako zaměstnanci může velmi dobře dařit, aniž byste se museli bát vyhoření. A jak si myslím, že se zaměstnanec má chovat a co dělat, pokud chce svůj potenciál co nejvíce naplnit.
Kdybyste si z tohoto článku měli vzít pár myšlenek, tak to bude:
- I zaměstnáním se dá budovat velký majetek.
- Zaměstnání je v mnoha ohledech stejné jako podnikání. Chce to ovšem určitý mindset, který není pro mnoho zaměstnanců samozřejmý.
- Být zaměstnanec na centrále korporace má jeden z největších potenciálů výdělku.
- V korporaci je potřeba se chovat určitým způsobem a mít správně nastavené vnímání, aby mělo člověk šanci na vyšší a dlouhodobě udržitelné výdělky.
Kam dál
Pokud máte vysoké výdělky ze zaměstnání, dalším krokem by pro vás mohlo být se zamyslet, co budete dělat s přebytky, abyste dlouhodobě budovali majetek. Protože jak známo, vysoký příjem sám o sobě ani zdaleka nestačí.
Zkuste pár článků na tomto blogu, které vám s tím pomohou:
- Akciové indexy – investujte do nich a budujte bohatství
- Portu, Fondee, Indigo: velké srovnání českých robo-advisor platforem
- Investování je jednoduché, ale není snadné
A pak si pomocí unikátní Fotrovy investiční kalkulačky spočítejte, jak na tom budete na konci svého investičního horizontu:
Líbil se vám tento článek? Podpořte Fotra v další tvorbě!