Inflace je v posledním zhruba roce mainstreamovým tématem v médiích. Jedná se o průběžný všeobecný nárůst cenové hladiny. Pokud byla inflace za rok 2022 15,1 %, tak si nyní za stejný obnos peněz koupím o 13,119 % méně než před rokem. Naše úspory se tak znehodnotily. A právě ten poslední rok se inflace vymkla kontrole a je nejvyšší od divokých devadesátek.
Inflace je fenomén, který neodmyslitelně patří k současnému finančnímu systému. Nechci se zde pouštět do nějakých ekonomických teorií a rozborů. Nebo se snažit přijít na to, kdo a proč za to může a jestli to je udržitelný stav. To přenechám povolanějším. V tuto chvíli se prostě smiřme s tím, že inflace tu s námi je, dlouho ještě určitě bude a každý z nás se s ní musí potýkat. V tomto článku poodhalím, jak ji vnímám já a co naše rodina dělá, aby se s ní co nejlépe vypořádala.
Považuji za důležité rozlišovat krátkodobou a dlouhodobou inflaci. Krátkodobá je taková, která je řekněme poslední rok až dva. Tedy jak se změnila moje kupní síla v nedávné době, kterou si ještě relativně dobře pamatuji. Dlouhodobou pak vnímám v rámci mnohem delšího období, klidně desítek let.
A mám za to, že mnoho lidí se v období krátkodobé nízké inflace chová tak, jako by to tak mělo být napořád. Nedělají si železné rezervy, neinvestují, utrácejí veškeré přebytky. V období krizí v ČR míra úspor roste a v období přebytku klesá. Přitom logické chování by mělo být přesně opačné. Během přebytku se chci co nejvíce připravit na složitější období a měl bych o to více odkládat stranou a investovat. Nicméně i my jsme to dříve dělali špatně v období nízké inflace jsme rozhazovali.
Tu dlouhodobou inflaci jsme tak myslím poměrně dost podcenili. Minimálně od roku 2015 jsme se postupně mohli připravovat na to, že jednou nějaký inflační šok přijde. A přizpůsobovat tomu naši spotřebu. Nikdo samozřejmě neví, kdy ten šok přijde, jak bude velký a jak dlouho bude trvat. Ale je velice pravděpodobné, že jednou nějaký přijde. A také přišel. Kdybychom se bývali byli lépe připravili, mohlo by toto období pro nás být mnohem jednodušší.
Víc štěstí než rozumu
Musím přiznat, že jsme měli poměrně dost štěstí, co se týče stavby rodinného domu. Hypotéku jsme si brali v roce 2021, kdy byly úrokové sazby ještě (resp. už zase) minimální. A zároveň teprve začínalo zdražování stavebních materiálů. Pamatuji si velmi dobře, jak nás dodavatel neustále naháněl, abychom si vybrali dveře, protože od zítra budou o 30 % dražší. A tak to bylo prakticky se vším, s rozvody elektřiny, koupelnou, střechou, kuchyní…Dnes bychom ten dům postavili o desítky procent dráž.
Stejně tak pozemek v roce 2020 jsme vychytali „za hubičku“ a za minimální úrokovou sazbu a nyní se v naší lokalitě prodávají pozemky dvakrát dráž. Ne, že bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt. Ne opravdu, byla to všechno náhoda a být to o chvíli později/dříve, tak nejspíš bydlíme nyní úplně jinak.
Tím chci říct, že překotné zdražování je ve společnosti fenomén posledního roku, ale my jsme mu kvůli stavbě rodinného domu byli vystaveni už minimálně o rok dříve, kdy to začínalo těmi stavebními materiály. Už tenkrát jsem si říkal, že to není moc dobré. Ale samozřejmě jsem neměl potuchy, jak to bude pokračovat.
Takže co teď s tím?
I svá vlastní opatření v boji s inflací si rozděluji na krátkodobá a dlouhodobá. Z hlediska nějaké kratší doby se prostě snažím dosáhnout toho, aby na nás stále vyšší ceny v obchodech měly co nejmenší vliv. Z hlediska dlouhodobého jde hlavně o nastavení správného mindsetu. Věřím, že se inflaci v dohledné době podaří zkrotit, mzdy to doženou a jedeme dál. Pak to ale přijde znovu a mezitím bude období nějaké běžné inflace kolem pár procent.
Tak jako tak nás současný inflační šok zastihl v poměrně nepříznivou dobu. Přeci jen, když člověk založí rodinu, tak vypadne jeden příjem a zároveň přibude (minimálně) jeden hladový krk. Který samozřejmě také nic nevydělává, takže je to taková hra se záporným součtem. Když se k tomu před rokem přidalo výrazné zdražování energií, základních potravin a vlastně úplně všeho, tak je to velmi nepříjemné.
Těšíme se na rok 2026
Teď se píše rok 2023. A pro naši rodinu je stěžejní, jak bude ekonomika vypadat za 3 roky, tedy v roce 2026. To nás totiž čeká první refixace hypotéky a tímto rokem si tak mentálně ohraničuji krátké období, v rámci kterého uvažuji. Pokud v té době budou úrokové míry stále na 7 % nebo ještě dokonce výš, nemusí to být moc hezké, protože náš současný úrok je menší než 2 %.
Proto už nyní operuji s různými scénáři, co se do té doby může stát a snažím se, abychom na to byli připraveni. Pokud to přeháním a ekonomika se do té doby srovná, tak to bude jedině super. Pokud ne, tak budeme připraveni. Manželka by se v té době měla akorát vracet po mateřské do práce a také doufám, že mně se do té doby zvedne příjem. Ale, stát se může cokoliv.
Opatření proti inflaci si ještě dále rozděluji na restriktivní a expanzivní. To mě tedy napadlo teď při psaní, ale sedí to.
Restriktivní krátkodobá opatření – utahujeme opasky
Sem řadím všechno, co se týká šetření s snižuje nám to výdaje. Je nyní hodně oblastí, kde se držíme mnohem více zkrátka než dříve. Já jsem například nakupoval oblečení naposledy před 2 lety. Když do toho tedy nepočítám pár triček, které mě už manželka donutila koupit. Manželka je naštěstí, co se týče oblečení, se mnou na jedné vlně. Když vidím, co utrácí za hadry někteří lidé kolem nás, tak se mi točí panenky.
Také se snažíme nakupovat ve velkém a ve slevách. Tytam jsou doby, kdy se lidé posmívali důchodcům, že jejich revírem je Kaufland a jejich tempo je vražedné. Ano, také mám máslo na hlavě. Ale dneska už i mladé rodiny s nadprůměrnými příjmy nahánějí slevy. Na nákup potravin jsem chodil se synem a tu akci jsem nazýval „lovci slev“. Spočívalo to v tom, že jsem si v různých obchodech vytipoval slevy na to, co vždy kupujeme. A pak jsme je jeden po druhém objížděli. Co nikde nebylo ve slevě a potřebovali jsme to, to jsme koupili v tom posledním.
Práci mám zhruba 100 km od bydliště. Takže dojíždím (naštěstí jen párkrát v týdnu) a dojíždím většinou autobusem, což je další významná úspora. Jeden výlet do práce a zpět mě vyjde na 200 Kč. Kdybych jezdil autem, vyšlo by to zhruba na 500 Kč (a to ani neberu v potaz opotřebení). Měsíčně se tak jedná o úsporu minimálně 2-3 tisíce Kč, což už není zanedbatelné. Plno lidí se vždycky ptá, jak to jako dávám. No, když máte rodinu, tak vám nevadí dojíždět. Člověk si v buse odpočine, čte si, poslouchá podcasty apod. Takže to pojímám i tak, že ta hodina tam a hodina zpátky je odpočinek, ale zároveň ten čas trávím produktivně.
A těch věcí je samozřejmě mnohem více. Například jsem optimalizoval autopojištění, necháváme si dovážet jídla od babičky ze školní jídelny, nekupujeme do baráku nic, co není potřeba a tak dále. Je toho hromada a vlastně se z toho stal až takový životní styl. Snažit se ušetřit, kde to jde, a ještě si to užít. Tedy alespoň já si to užívám, manželka zas tak ne.
Expanzivní krátkodobá opatření – makáme
Sem počítám všechno, co nám zvyšuje příjmy. Budování bohatství (i boj s inflací) je dlouhodobý proces a nejde ho dělat jen snižováním výdajů. Výdaje můžete snížit jen o něco, ale příjmy si teoreticky můžete navýšit nekonečně mnoho.
U mě osobně je to hlavně o snaze být v práci produktivní, dostávat pravidelně přidáno a mít co největší bonusy. Navíc máme ještě i provize ze speciálních projektů. Těch se zrovna minulý rok povedlo docela dost, což nám s hospodařením v 2022, ale i v 2023 velmi pomůže.
Manželka samozřejmě dostává rodičák a brzy bude dostávat zase mateřskou a pak další rodičák. A k tomu si navíc ještě brigádně přivydělává u svého zaměstnavatele. Což není minimálně v našem okolí úplně standardní. Takže za to jí patří velký obdiv a uznání. Je to sice jen pár tisíc měsíčně, ale i to se počítá a pomůže.
A to je zatím vlastně všechno. Hlavní expanzivní opatření bude pak v tom roce 2026, až se manželka vrátí do práce. Do té doby to musíme nějak přežít.
Kuřátka se vrací domů na hřad
Díky všem těmto vědomým rozhodnutím, restrikcím a aktivní snaze se nám minulý rok, navzdory všem těm ekonomickým nesnázím, podařilo udělat míru úspor 15 %. Což považuji za velký úspěch a průběžný důkaz, že jdeme správným směrem. Když si představím, jak bychom na tom byli, kdybychom oba vydělávali, tak mě to do budoucna naplňuje opatrným optimismem.
Dlouhodobá protiinflační opatření – vzkvétáme
No a pak je tu inflace z dlouhodobého pohledu. Ta je dosti nepříjemná, ale zároveň skrytá. Pokud je inflace jen pár procent ročně, tak si toho člověk nemusí moc všímat. A pokud tento stav trvá roky, tak může jednoduše dojít k závěru, že je všechno ok.
Ale jak už jsem psal výše, žijeme ve světě, kde inflace je a dlouho ještě bude a není stabilní. Postupně ukrajuje z našich úspor a člověk se pořád musí ohánět, aby navyšoval svoje příjmy a udržel, nebo ideálně i zvýšil, svoji kupní sílu. Nám se po založení rodiny kupní síla prudce propadla, ale dívám se na to z hlediska vzdálené budoucnosti.
V dlouhodobém horizontu tedy řeším hlavně tyto věci:
- Investování přebytků – pokud chceme, aby naše peníze neztrácely na hodnotě, musíme je rozmnožovat rychleji, než je průměrná inflace. A s tím pomáhá investování. Mám tedy dlouhodobou investiční strategii s výhledem na příštích 20 let.
- Zvyšování kvalifikace – jinými slovy snažit se nezakrnět a být stále platný na trhu práce. Nebát se inovací. Rozšiřovat své dovednosti. Být otevřený novým příležitostem a zkušenostem. Kdybych měl být konkrétní, tak v poslední době se třeba snažím rozvíjet v datové analýze. A psaní blogu mi také dává nové dovednosti jako psaní, propagace, kreativita apod. Navíc od té doby, co máme dům, tak jsem se skamarádil s aku vrtačkou a dneska jsem dokonce zasadil jahody a bylinky. Takže až nás tu ovládne ChatGPT, tak se uchytím jako hodinový manžel. To by AI mohlo ještě chvíli trvat.
- Nepodléhat inflaci životního stylu – se zvyšováním příjmů nesmí přijít odpovídající zvýšení životní úrovně. Přijdou prémie, dědictví, velký nárůst mzdy? Většina z toho musí jít do investic, nikoliv do spotřeby.
A to je asi všechno. Kombinací výše zmíněného, ještě za asistence trpělivosti a disciplíny, bychom měli inflaci dlouhodobě porážet a pomalu bohatnout.
Závěrem
V tomto článku jsem přiblížil, jak se naše rodina vypořádává s inflací a jestli se nám to daří nebo ne. Ale inflace se nějakým způsobem dotýká každého z nás. A už tradičně opět zmíním, že každý máme jinou cestu a každý se s tím musí vypořádat po svém. Jsem přesvědčen o tom, že se nyní nacházíme ve složitějším období, které brzy pomine. A kdo na ten obrat bude připraven, ten z toho bude pak těžit.