Hrdiny dnešního auditu jsou Excelína, nekorunovaná finanční ředitelka rodiny, a její manžel, OSVČ v IT. Je jim kolem 35 let. Mají tři malé děti, dům s velkou zahradou na okraji krajského města a za sebou dlouhé, poměrně vysilující období na rodičovské dovolené.
Během té doby žili ve velmi úsporném režimu, počítali každou korunu, škrtali dovolené a kupovali jen to nejnutnější. Teď se ale Excelína částečně vrátila do práce (do zdravotnictví) a rodinný rozpočet konečně dýchá oběma plícemi. Chtějí najít balanc. Manžel by si rád začal odškrtávat svůj letitý nákupní „wishlist“ plný hraček, zatímco Excelína, s čerstvě objevenou vášní pro finanční optimalizaci, chce budovat rodinné portfolio. A do toho všeho je čekají nějaké větší výdaje.
K jejich plánům Excelína napsala:
“Nemáme opravdové F.I.R.E ambice, hlavní pro nás je nalezení rovnováhy, jak myslet zodpovědně na budoucnost a zároveň si užít život tady a teď, dokud jsou děti malé a my mladí.”
To je v podstatě definice Klidu ve vatě. Najít takovou rovnováhu, abyste si mohli užít život tady a teď, ale zároveň se poctivě připravili na stáří tak, abyste nebyli závislí na státním důchodu nebo svých dětech. Pojďme se pustit do rozboru jejich financí.
První dojmy: Tabulková dokonalost
Když jsem otevřel F.A.R. šablonu, na první pohled na mě vypadla velmi zdravá finanční situace a říkal jsem si, že nejspíš nebudu mít co analyzovat. Poměry fixních výdajů, akumulace a radost mají dle mě v podstatě ideální. Všude svítí zelená.
Na rodinu se třemi dětmi, která ještě nedávno fungovala na jednom příjmu a vydala se ze všech rezerv, mají rozpočet v naprosto excelentní kondici. Excelína hlídá cash-flow, zapisuje výdaje a s manželem mají pravidelné „finanční čtvrtletky“, což by se mělo tesat do kamene jako prevence manželských hádek o peníze.
Já osobně sice nejsem příznivcem podrobných rozpočtů. Proto jsem vytvořil F.A.R. šablonu, neboli fotrův anti-rozpočet, ve které si hlídáte jen ta nejdůležitější čísla a jejich poměr. Ale každému může samozřejmě vyhovovat něco jiného. Jde hlavně o to, aby jim to fungovalo.
Zároveň tam ale vidím dvě červené vlaječky:
- Jsou zbytečně chycení ve zlaté kleci tradičního finančního poradenství (drahé fondy a zbytečně přebujelé pojistky).
- Čeká je několik velmi nákladných transakcí v relativně krátkém čase.
Pojďme si to rozebrat do detailu.
F.A.R. šablona je součástí starter packu pro Klid ve vatě. Stáhněte si ji zcela zdarma i s ostatními materiály – manifestem, mapou a checklistem. V případě zájmu mi ji zašlete vyplněnou zpět včetně důležitých informací o vaší situaci a připravím podobný finanční audit i vám.
Starter Pack Klidu ve vatě
Stáhněte si Starter Pack Klidu ve vatě. Získáte 4 materiály, které vám pomohou dát si své osobní finance do pořádku.
Partnerská dynamika kolem financí
Jako většina párů, i Excelína s partnerem, mají takovou dynamiku, kdy jeden se zajímá o peníze do detailu a druhý se spíše tak trochu veze.
“Jinak ohledně financí u nás doma obecně – já jsem ta akční, informovaná, nadšená, co má radost z tabulek v excelu, různých grafů a statistik. Průběžně monitoruji a co půl roku zapisuji rodinné výdaje, příjmy, investice….hlídám, aby bylo vše včas zaplaceno, peníze kolovaly tak, jak mají. Svoje výdaje sleduji už roky pomocí Spendee.”
Co podle mě ale není úplně zvykem v ČR, je, že se v tomto případě o finance stará partnerka. Co jsem měl zatím možnost vidět, a co tak vidím i kolem sebe, tak většinou drží “kasu” manžel nebo partner.
Nicméně tato dynamika, kdy se o peníze stará žena, je poměrně běžná v USA. Už jsem slyšel desítky dílů podcastu “Money for couples” od Ramita Sethi, a většinou je to žena, kdo se stará o rodinné finance.
Co se mi moc líbí:
“Cca jednou za tři měsíce si spolu sedneme, abychom byli oba v obraze, jak na tom jsme, jaké velké platby nás třeba čekají, jestli rodinný rozpočet funguje, kolik komu zbývá na běžnou útratu.”
Takto by to přesně mělo být. I když se jeden spíše veze a detaily řeší ten druhý, tak by se pár měl navzájem pravidelně informovat, držet si obecný přehled, plánovat do budoucna a shodnout se na zásadních finančních rozhodnutích. Tento přístup tedy rozhodně kvituji a doporučuji každému páru.
Čisté jmění: 4 410 000 Kč
Na pětatřicátníky se třemi dětmi je tohle naprosto fantastické číslo. Aktiva tvoří dům (částečně zrekonstruovaný), vybavení a dvě stará auta v celkové hodnotě 7,5 milionu korun. Proti tomu stojí dva hypoteční úvěry v součtu 4 250 000 Kč.
To nejkrásnější se ale skrývá v kolonce investic, kde svítí přes 1 025 000 Kč. I přes hubené roky na rodičovské nepřestali investovat. Smekám. Ta disciplína, obzvlášť když vám vypadne jeden příjem, je nesmírně těžká, ale tady se vyplatila.
Konkrétní rozpad současného stavu jejich investic vypadá +/- takto:
- Akcie – 550 000,-
- DPS – 260 000,-
- Akcie a nemovitosti (9:1) pro děti – 220 000,-
- Nemovitostní fond – 50 000,-
- Portu Excelína – 21 000,-
- Portu nejstarší dítě – 6 500,-
Ke struktuře investic se ještě podrobněji dostaneme dále v sekci Akumulace.
Co mě ještě zaujalo, jsou relativně nízké úspory v současné výši kolem 135 000 Kč. K tomu se také dostaneme dále.
Čisté příjmy: 143 000 Kč
Ve třetím auditu máme domácnost, která má nadprůměrné příjmy. To samo o sobě ještě ale nic neznamená. Při špatné správě peněz vás nezachrání téměř jakýkoliv obnos. Nicméně dle mé filozofie Klidu ve vatě je důležitější soustředit se spíše na navýšení příjmů, než na asketické šetření.
Proč? Protože navyšování příjmů nemá (alespoň teoreticky) omezení. Ušetřit můžete teoreticky pouze 100%. Prakticky ale ani těch 100%. Proto je výrazně vyšší potenciál v navyšování příjmů, než v šetření.
Zároveň, pro nějaké zásadní navýšení se musíte snažit. Což má za následek, že se více realizujete a pokud to děláte dobře, tak to povede k vyšší životní spokojenosti.
Ale zpátky k Excelíně.
Rodinné cash-flow táhne z největší části manžel (105 000 Kč jako OSVČ v IT), ke kterému Excelína přidává svých 38 000 Kč ze zkráceného úvazku ve zdravotnictví. Dohromady je to vysoce nadprůměrný příjem.
Zajímavá je tu dynamika IT sektoru a OSVČ. Manžel se prý nebojí, že ho nahradí umělá inteligence, protože se neustále učí nové technologie. To je skvělý a zdravý přístup. Umělá inteligence totiž podle mě nenahradí programátory, nahradí jen ty programátory, kteří ji neumí používat. Na co ale pozor – s takhle vysokým podílem jednoho OSVČ příjmu na celkovém chodu domácnosti je alfou a omegou vysoká a likvidní železná rezerva.
Práce na OSVČ
Zde bych chtěl upozornit na rizika práce na OSVČ, resp. jakéhokoliv podnikání. OSVČ má samozřejmě tu nespornou výhodu, že člověk platí výrazně nižší daně než zaměstnanec a má mnohem vyšší flexibilitu. Následkem toho si může přijít na vyšší výdělky a je svým vlastním pánem, vybírá si zakázky a tak dále. To ale přichází i s nějakými nevýhodami. Excelína k tomu píše:
“Ke konci poslední rodičovské dovolené už jsme se opravdu hodně těšili na druhý příjem. Zároveň byla dvě krátká období, kdy dočasně vypadl manželův příjem (riziko OSVČ), takže jsme se v loňském roce v podstatě vydali z veškerých rezerv.”
—–
“Žádná drahá dovolená – chaty a chalupy rodiny a přátel, vlastně teď poprvé jsme byli na jarní prázdniny na horách. Vlastně minimum manželovy dovolené obecně, protože muž jako OSVČ samozřejmě klasickou dovolenou nemá.”
Upozorňuji na to proto, že v dnešní době, primárně na sociálních sítích, jsme neustále přesvědčováni o tom, že podnikání je jediná cesta, jak se dá zbohatnout. Už se k tomu ale většinou neříká to B – tedy jaké to má nevýhody a rizika. Zde to vidíte na konkrétním příkladu. Může vám ze dne na den vypadnout příjem na dobu, jejíž délku dopředu nevíte. Nebo pokud si chcete udělat volno, tak automaticky o příjem přicházíte.
Být podnikatel tedy neznamená být jako zaměstnanec, pouze s vyššími příjmy a nižšími daněmi. Vyžaduje to úplně jiný styl přemýšlení, fungování a plánování a je to vykoupené řadou nejistot. Což není úplně pro každého.
Pokud nechcete podnikat, ale přesto byste se rádi dostali na nadstandardní výdělky jakožto zaměstnanec, mrkněte na můj článek “Jak „správně“ pracovat v korporaci”.
Fixní výdaje: 74 030 Kč (51,8 %)
Učebnicový ideál. I přes dvě hypotéky (celkem 22 000 Kč), energie (7 000 Kč) a jídlo pro pět krků (15 000 Kč) drží fixní výdaje na 52 % svých příjmů. Sám mám doma dvě děti a moc dobře vím, jak se ty částky za boty, oblečení, léky apod. umí raketově násobit. Udržet to takto na uzdě vyžaduje skvělý přehled.
Zároveň obdivuji, že za jídlo vydají pouze 15 000 Kč měsíčně. My máme o jednu hlavu méně a měsíční výdaje na jídlo v podstatě nikdy nejdou pod 20 000 Kč.
Excelína mi napsala, že dle ní mají sice velké příjmy, ale i příliš velké výdaje. Zde je jádro pudla v tom, proč je důležité uvažovat o rodinných financích v procentech, ne v absolutních číslech.
74 tisíc Kč ve fixních výdajích je pro mnoho rodin i více než 100% jejich příjmu. Pro takovou rodinu by to bylo neudržitelné číslo. V tomto případě se ale jedná jen o trochu více než polovinu. Po zaplacení úplně všeho důležitého pro život jim tedy zbývá dalších 50% na investice, spoření a utrácení. Za mě je to naprosto zdravá míra fixních výdajů.
Navíc ty opravdu kritické fixní výdaje mají maximálně pod kontrolou. Na bydlení vydávají pouze 20 %. Což je hluboko pod hranicí 40 %, která je vnímána jako kritická.
Životní pojištění
Jediná kolonka z fixních výdajů, která zaujala mou pozornost, je pojištění za 6 830 Kč měsíčně. Excelína k tomu píše:
“Vzhledem k tomu, jak moc jsme jako rodina závislí na manželově příjmu, má sjednané poměrně velkorysé životní pojištění. Pojištění jsme i já s dětmi, což spolu s pojistkou domu dělá měsíčně poměrně velkou částku. Ale bereme to tak, že je to cena za klid a jistotu ochrany, kdyby se něco totálně po…”
Chápu, že OSVČ otec rodiny musí mít perfektní krytí na smrt, invaliditu a závažná onemocnění. Dům je také nutné pojistit. Ale platit bezmála sedm tisíc? 6 830 Kč měsíčně je 82 tisíc Kč ročně. Mám tady trochu podezření na ne úplně efektivně nastavenou pojistku.
Nevím, co všechno v těch pojistkách mají, ale obecně mi to přijde příliš drahé. Zkusil bych to minimálně revidovat a zaměřit se na:
- Pojištění drobných úrazů a denního odškodného: Poradci to milují, protože je to drahé a klient má pocit, že „z toho něco má“, když dítěti při zlomeném prstu přistane na účtu pár tisíc. Z hlediska finanční stability rodiny je to ale nesmysl – drobné úrazy má krýt krátkodobá rezerva na spořicím účtu.
- Investiční životní pojištění (IŽP): Běží tam staré smlouvy se spoustou poplatků, kde se část peněz snaží „spořit“ přes pojišťovnu?
- Přepojištěné děti a manželka: Děti nepotřebují vysokou pojistku na smrt nebo denní odškodné, ale primárně krytí invalidity a vážných nemocí (což stojí pár desítek až stovek korun měsíčně). Manželka, pokud je na rodičovské/v domácnosti, má mít krytá jen velká rizika (invalidita 2. a 3. stupně, dlouhodobá péče), nikoliv ušlý zisk.
- Duplicity: Často mají sjednaných více starých smluv přes sebe, jak jim v průběhu let různí poradci předělávali pojistky.
Odhaduji, že by měsíčně po revizi mohli ušetřit i několik tisíc Kč, které mohou poté přesměrovat na budování rezervy a do investic a posílit tak budování opravdové, dlouhodobé jistoty.
Kromě revize pojištění mi jejich fixní výdaje přijdou naprosto zdravé a udržitelné. Nevidím tam žádné nesmysly, kde by jim zbytečně utíkaly peníze.
Navýšení výdajů v budoucnosti
V horizontu příštích několika let plánují zásadní větší výdaje, které mohou s jejich F.A.R. čísly zásadně zamíchat a z mého pohledu představují dodatečné zatížení a riziko pro rodinný rozpočet, na což je potřeba se připravit.
Ve zkratce jde o dokončení rekonstrukce staršího rodinného domu (střecha + podkroví), který koupili a nyní v něm bydlí a pořízení novějšího auta.
Rekonstrukce domu
K plánované rekonstrukci mi Excelína napsala:
“V horizontu 5 let bychom chtěli dodělat novou střechu a podkroví, aby děti měly samostatné vlastní pokoje. To je zásadní výdaj, který nás čeká. Předpokládáme, že částečně na to „naspoříme“ a částečně využijeme navýšení hypotéky při jejím refinancování. Vzhledem k tomu, jak za těch šest let vzrostly ceny domů, by to stran zajištění mělo jít. Také hodně záleží, kde budou v dané chvíli úrokové sazby, teď máme větší hypotéku (na koupi) za 2,29% a menší (na rekostrukci) za 5,39%. Tak snad to bude za ty 4-5 let přinejhorším podobné.”
Bavíme se tedy o horizontu 5 let, kdy chtějí dodělat střechu a podkroví. Jejich plán je částečně něco našetřit a částečně refinancovat současnou hypotéku, kterou navýší a jako zástavu případně využijí zvýšenou hodnotu dané nemovitosti. A během té doby také budou doufat, že úrokové sazby zůstanou +/- na podobné úrovni jako dnes, nebo ideálně klesnou.
S úrokovými sazbami nic neuděláme, tam opravdu můžeme jen doufat. Nemá smysl snažit se odhadnout, kde budou za rok, natož za 5 let. Soustřeďme se jen na to, co můžeme ovlivnit – kolik bude rekonstrukce stát, kolik jsme schopni našetřit, jaká je současná equity dané nemovitosti a jaké jsou realistické scénáře.
Rovnou říkám, že si tuto rekonstrukci skrze navýšení hypotéky dovolit mohou a mohli by si ji dovolit už i dnes (z pohledu měsíční splátky), aniž by to nějak zásadně negativně ovlivnilo jejich měsíční rozpočet. Ve fixních výdajích mají stále prostor na poměrně zásadní navýšení o 8-10 tisíc Kč měsíčně, aniž by přesáhli onu hranici 60%.
Pokud je současná hodnota jejich nemovitosti už výrazně vyšší než kolik na ní mají na hypotékách (což je při vývoji cen nemovitostí posledních let klidně možné), mohli by si hypotéku navíc navýšit bez potřeby dalšího vkladu z vlastních peněz a rovnou začít.
S tím bych sice ještě počkal, ale i v budoucnu bych o tom přemýšlel podobně. Počkal bych s tím proto, protože v současné době jsou krátce po vydání se z úspor a Excelína se čerstvě vrátila do práce po 7 letech. Nejvyšší hodnotu pro ně v tuto chvíli má stabilizace a obnovení železné rezervy, které by současným tempem šetření mělo trvat cca 2 roky (viz sekce akumulace dále v textu). To mi zároveň přijde jako doba tak akorát na onu stabilizaci.
Dva scénáře pro rekonstrukci
Poté bych pomalu začal plánovat, jak provést onu rekonstrukci. A postavil bych si vedle sebe dva scénáře:
- Šetření + hypo – kolik a za jak dlouho budou schopni našetřit a jakou budou potřebovat hypotéku? Jaká bude měsíční splátka?
- Pouze hypo – mohli by využít pouze hypotéku, aniž by museli dávat cokoliv ze svých našetřených prostředků? Díky zástavě nemovitosti a její neustále rostoucí hodnotě by to mohlo jít. Jaká pak bude měsíční splátka?
S oběma těmito scénáři bych šel do banky (nebo za poradcem) a nechal si udělat přesné propočty. Obecně jsem fanoušek druhého scénáře, pokud by rozdíl v měsíční splátce nebyl nějak drastický. Nemusí v něm totiž několik let šetřit stovky tisíc, které pak “utopí” v primární nemovitosti, kde se stanou naprosto nelikvidní. Naopak mohou tyto peníze místo šetření využít na investice. V té době už navíc budou mít plnou železnou rezervu.
Orientační příklad pro porovnání obou scénářů
V době, až budou řešit rekonstrukci, jim bude cca 40 let. Dejme tedy tomu, že tento nový úvěr si budou brát na 20 let. Berme úrokovou sazbu 5%. A předpokládejme, že rekonstrukce bude stát 2 miliony Kč.
- V prvním scénáři budou nejprve šetřit po dobu 3 let (od té doby, co naplní svoji železnou rezervu) 15 tisíc měsíčně. Celkem na základ našetří 540 000 Kč. Hypo si vezmou na 1,46 milionu Kč a měsíční splátka tak vyjde na 9 635 Kč. V jejich současných FAR číslech by fixní náklady poskočily na 58,5 %.
- V druhém scénáři budou místo šetření na základ těch 15 tisíc Kč měsíčně investovat. Na rekonstrukci si vezmou plné 2 miliony Kč. Za jinak stejných podmínek bude splátka 13 199 Kč. V jejich současných FAR číslech by fixní náklady poskočily na 61 %. Tedy stále naprosto v pořádku. Navíc při optimalizaci životního pojištění mohou tento rozdíl smazat.
Rozdíl mezi oběma scénáři je tedy asi 3 500 Kč měsíčně na splátce hypotéky. V druhém scénáři však těch 15 tisíc měsíčně investují. To jim místo “utopení” těch peněz v primární nemovitosti může za těch 20 let při výnosu 7 % p.a. přinést 1,9 milionu Kč v likvidních investicích.
Za předpokladu, že první 3 roky budou investovat měsíčně 15 tisíc Kč. A pak dalších 17 let nechají tyto peníze pouze růst bez dalších vkladů. Pokud bychom do toho započítali další investice a měsíční úložky, výsledky efekt bude ještě mnohem větší.
Za mě ten scénář číslo 2 minimálně stojí za zvážení. Je ale potřeba ho zasadit do reálných čísel v té době (úrokové sazby, cena rekonstrukce apod.). Mé výpočty jsou pouze orientační a jde spíše o demonstraci principu, který nemusí každého napadnout.
Pořízení auta
Další velký výdaj, který je brzy čeká, je obnova vozového parku.
“Naše současné auto nám je poněkud malé a hlavně je už opravdu staré a začíná být nespolehlivé a nákladné na opravy (jsou zhurba zahrnuty v té fixní částce na auto v tabulce). Vzhledem k tomu, že už nechceme úplně staré auto a hledáme něco s dostatkem míst na tři autosedačky, ideálně 7 míst celkem, počítáme, že to bude stát kolem 400 – 500k. Patrně z bazaru na leasing, uvidíme.”
My nyní řešíme podobný problém. Máme 2 auta, která mají dohromady najeto 470 tisíc km a přes 30 let stáří. A také se trochu pereme s nespolehlivostí a opravami. Byť tedy obě ta auta jsou plně naše a ty opravy nejsou nijak zásadně nákladné. Ale vím, že v horizontu 1-2 let budeme minimálně jedno už muset vyměnit.
Auta vlastním asi 10 let a čím déle je mám, tak tím více nad nimi začínám přemýšlet spíše jako o službě než o majetku. Obecně je považuji v podstatě jen za dopravní prostředek, nemám k nim žádný vztah a chci toho s nimi řešit co nejméně.
Ideální scénář je mít auto firemní, a to i pro osobní účely. To se nám zatím nepoštěstilo. Proto čím dál více uvažuji o možnosti operativního leasingu. To samozřejmě není ekonomicky výhodná varianta, spíše přesně naopak. Ale je to psychologicky nejlepší varianta pro někoho, kdo se o auta nechce starat. A v dnešní době je nabídka na trhu i pro fyzické osoby už velmi zajímavá.
Dvě varianty pro pořízení auta
Vidím pro ně 2 základní varianty:
- Ojetina částečně na úvěr/leasing – zde odhaduji celkové měsíční náklady tak na 10 000 Kč. Dle výšky úvěru, celkové ceny vozu apod. Jde o to, jak moc bude to auto ojeté a staré. A s trochou smůly s ním budou zase řešit opravy, akorát dražší.
- Operativní leasing – zde bych očekával měsíční splátku kolem 12-15 tisíc Kč včetně DPH. Je to samozřejmě více a je to už poměrně slušný zářez do rodinného rozpočtu. Ale je to nové auto a co je hlavní, kompletně bez starostí.
Za mě jsou auta neuvěřitelně otravná věc. Nejraději bych žádné neměl. Bohužel jsou k našim životům ale potřeba a tak vybíráme jen ze špatných a ještě horších variant. Pokud nejsou určené k podnikání, tak jsou to pouze díry na peníze. A člověk se musí rozhodnout, jestli půjde cestou většího klidu, ale také větších nákladů, nebo menších nákladů, ale větších starostí.
Moje rada proto zní: namodelujte si konkrétní čísla. Zjistěte, kolik dostanete za prodej starého auta, jaká by byla splátka úvěru na ojetinu (plus odhadovaná rezerva na servis) a porovnejte to se splátkou operáku. Tyhle dvě finální měsíční částky si pak cvičně dosaďte do FAR šablony. Teprve tam jasně uvidíte, jestli je pro váš rozpočet ten ‚příplatek za klid‘ v podobě operáku únosný, nebo jestli dává větší smysl jít cestou ojetiny. V tomto případě nemám favorizovanou variantu.
Akumulace: 31 800 Kč (22,2 %)
Více než pětinu svého vysokého příjmu dokážou odkládat. V jejich případě pětina příjmu znamená skoro 32 tisíc Kč. Což je pro kontext jen o trochu méně než mediánová čistá mzda v ČR.
Železná rezerva
Celkem 15 000 Kč jde do doplňování železné rezervy a zbytek do investic. Přesně takto má vypadat cesta za klidem ve vatě. Může se stát, že vyčerpáte rezervu, nebo že z ní odkrojíte nějakou větší část kvůli nenadálé situaci. Ostatně kvůli tomu ji máme. Ale pak je potřeba ji také znovu obnovit a dát jí přednost i před investicemi.
V současné době mají rezervu 135 tisíc Kč. Což je pro jejich úroveň příjmů a výdajů poměrné nízko. V podstatě se jedná o jeden měsíc výdajů. Určitě by měli mířit alespoň na ty notoricky doporučované 3 měsíce. Jelikož je hlavní živitel IČO, který nemá odstupné apod., tak by nebylo od věci mít připraveno ještě více.
Zase na druhou stranu, mají už poměrně dost v investicích, takže při nejhorším se nějaká krize dá pokrýt prodejem části portfolia. Ale to není moc dobrý způsob, jak se vypořádat s krizí. Měli bychom se snažit co nejméně vstupovat do složeného úročení a prodej investic využít až jako úplně poslední možnost.
V jejich případě bych cílil na rezervu v celkové výši 300-400 tisíc. Toho by při současném tempu šetření měli dosáhnout za cca 2 roky.
Investice
K tématu investic mi Excelína napsala poměrně mnoho informací. Na začátek mě zaujalo:
“Posledního půl roku jsem celému tématu investic věnovala víc pozornosti, můj zájem vyvolaly kalkulace a články o neefektivitě českých penzijních fondů ve srovnání se zahraničím a vlivu procentuálních poplatků. Tak jsem se postupně dostala k webu Fotr ve vatě, Rozbité prasátko, Skejwinovi, Ramitu Sethimu… Téma mě hodně baví, tak dál poslouchám a načítám.”
Je super, že se téma investic čím dál více dostává mezi širší populaci. Což postupně nabourává staré zavedené pořádky. A chválím hlavně výběr zdrojů informací 🙂 Jsem rád, že k tomu mohu přispět svým malým dílem.
Finanční poradci a investice
Dalších skoro 17 tisíc měsíčně jde do investic v podobě různých finančních instrumentů. Mají tam DPS, Portu, Amundi, dluhopisy, nemovitosti (nemovitostní fond), akcie. Některé investice jsou pro dospělé, jiné pro děti.
Na první pohled to z mého pohledu mají zbytečně roztříštěné. Snažil bych se to na jejich místě co nejvíce zjednodušit. Ale než budeme rozebírat konkrétní čísla, pojďme si nejprve dát trochu kontextu.
“S investicemi jsme začali hned s mým nástupem do zaměstnání (muž je o dva roky starší), díky finančnímu poradci z jedné velké poradenské sítě. Tehdy jsme o investicích věděli úplnou tužku, poradce nám doporučil kamarád. A jsem za to vděčná, protože jinak bychom možná roky neinvestovali vůbec nebo jen skrz věci typu penzijko a stavebko. Spolupracujeme s tím stejným poradcem dodnes a ohledně pojištění, refinancování a dalších věcí asi ani do budoucna změnu neplánuji.”
Tento příběh jsem slyšel už mnohokrát – „kamarád mi doporučil poradce“. Ačkoliv jsem velký odpůrce provizních poradců obecně, musím uznat, že něco je téměř vždy lepší než nic. A tudíž je samozřejmě skvělé, že díky tomuto kroku Excelína s partnerem začali investovat mnohem dříve, než by bývali začali, jestli vůbec, bez poradce.
Excelína píše, že, co se týče poradce, neplánují změnu ohledně pojištění, refinancování apod. Což respektuji, pokud jsou spokojeni. Co bych ovšem doporučil, je rozhlédnout se kolem sebe a opět, podobně jako u rekonstrukce domu a pořízení auta, zvážit nějaké konkrétní scénáře.
Můj největší osobní problém s těmito klasickými poradci je, že jsou placeni provizně. Oni se rádi prezentují stylem, že jsou zadarmo, protože jim přímo nic neplatíte. Na což samozřejmě plno lidí slyší. Takový poradce pak shrábne tučné provize od finančních institucí dle toho, jaké s nimi má smlouvy. A bude vždy velký otazník, jestli je schopný a ochotný pracovat ve prospěch svého klienta, nebo pouze ve prospěch své peněženky. Vždy se budu obávat toho, že spíše doporučí a prodá takové řešení, ze kterého má větší provizi, než takové, ze kterého dlouhodobě benefituje jeho klient.
Proto moje doporučení pro Excelínu a její rodinu je, aby si zkusili vyhledat i nějakého honorovaného poradce, nechali si od něj udělat nabídku na služby a porovnali to s jejich současným stavem.
Honorovaný poradce je takový, kterému platíte přímo (od hodiny, za plán, za setkání apod.). Není tedy placený provizemi u finančních institucí, ale přímo klientem. Platíte mu přímo, za službu, kterou vám poskytuje. A u takového poradce je pak pravděpodobnější, že vám bude doporučovat řešení, které je pro vás dlouhodobě výhodnější.
Struktura investic
Jak už jsem psal, struktura jejich investic mi přijde zbytečně komplikovaná a jako vystřižená z příručky finančních poradců ze sekce o tom, jak maximalizovat provizi a minimalizovat výnos pro klienta.
Sama Excelína už si toto postupně uvědomuje:
“Krom investic pro děti a penzijek (mně přispívá zaměstnavatel) máme dlouhodobě nastavené investice do akcií, nemovitostí a dluhopisů – sjednané přes poradce. Tam asi budeme minimálně něco postupně rušit a peníze převádět jinam, hlavně kvůli poplatkům a efektivitě. Předpokládám, že bychom se k tomu mohli odhodlat v horizontu půl roku až roku.”
Já osobně bych nebyl tak diplomatický a zrušil vše sjednané přes poradce a kompletně se přesunul na platformy typu broker a robo-advisor (s tím jim pomůže honorovaný poradce). Jestli správně počítám, tak přes poradce jde do investic minimálně 9 tisíc Kč měsíčně (děti Amundi, dluhopisy, nemovitosti, akcie).
Dejme nyní stranou, že pro mladou rodinu nedává v podstatě žádný smysl mít v portfoliu dluhopisy. Na těchto produktech obecně je běžný roční poplatek 2% a více. Takový poplatek vám na 30 letém horizontu sebere klidně polovinu hodnoty portfolia. Tyto investice by tedy musely doručovat nadvýnos o minimálně 2 procentní body p.a., než nějaké nízkonákladové ETF nakupované přímo u brokera. Což je nerealistické očekávání.
Níže na obrázku vidíte ilustrativní příklad, jaký vliv na celkovou návratnost má poplatek 2 % p.a. Uvažuji pravidelnou měsíční úložku úložku ve výši 9 tisíc po dobu 30 let s předpokládanou průměrnou návratností 7 % p.a:
Jak vidíte, celkem na poplatcích za tu dobu zaplatíte 3,3 milionu. Neboli cca 33 % veškerých výnosů. Místo 10,4 milionu máte na konci horizontu pouze 7,2 milionu.
V jejich případě by se mi tedy líbilo konsolidovat investice (nemovitostní fond, akcie, dluhopisy) do nízkonákladových akumulačních indexových ETF u nějakého brokera a tím to mají na desítky let vyřešené. Takový krok může být pro leckoho psychicky náročný, protože nemusí brokery úplně znát, neví přesně jak fungují a na co si dát pozor. Proto jsem publikoval pár článků, kde tyto základy vysvětluji:
- Investování je jednoduché, ale není snadné
- Akciové indexy – investujte do nich a budujte bohatství
- Poplatky u investic: Na co si dát fakt pozor?
- Frakční akcie a frakční právo: Jak investovat do drahých firem?
- Krach brokera a pojištění vkladů: Jak je na tom XTB?
- Investování vs. Trading: Kde je rozdíl a jak neprodělat kalhoty?
DPS nebo DIP?
Kromě toho ještě využívají DPS, kam měsíčně ukládají celkem 3 800 Kč. Na jejich místě bych zvážil přesun do DIP. DIP má sice jednu zásadní nevýhodu, stát na něj nepřispívá státním příspěvkem. Ale stejně jako v DPS si může investor nechat posílat příspěvek zaměstnavatele a aplikovat daňový odpočet.
Absenci státního příspěvku pak dlouhodobě přebíjí vyšší očekávané výnosy a výrazně nižší poplatky.
Pro podrobnější informace s porovnáním DPS a DIP si přečtěte můj článek: DIP nebo penzijko? Jak z toho vytřískat maximum [2026]
S tímto krokem bych ale ještě chvíli přeci jen vyčkal. Vláda nedávno předložila návrh na drastické snížení poplatků v rámci DPS. Pokud by to prošlo v současné podobě, možná by se vyplatilo zůstat v DPS. Počkal bych tedy na to, v jaké podobě tento návrh nakonec projde. Bude záležet na síle lobby penzijních společností.
Investice pro děti
K investicím pro děti Excelína píše:
“Co se týká aktuální situace, pro každé dítě investujeme 1000,- měsíčně už od jeho narození do fondu kombinujícího akcie s trochou nemovitostí. Smlouvy jsou na naše jména, pod naší kontrolou. Teď nově jsme nejstaršímu založili účet u Portu, kam mu posíláme dalších 1000,- měsíčně, to už tedy na jeho jméno. Odhadujeme, že na prahu dospělosti by tam mohl mít cca 120k, což je tak maximum, co nám přijde rozumné riskovat pro čerstvě 18letého. Předpokládám, že postupně založíme obdobné účty i pro mladší děti.”
Chválím jednak to, že dětem něco odkládají, ale hlavně také to, že jim investují a nevyužívají tradičních produktů jako stavební spoření.
Jak jsem psal v předchozím bodě ohledně konsolidace investic, tak bych s tím neotálel ani v případě investic pro děti. Založil bych investiční účty na jména rodičů u vybraného brokera pro každé dítě. A k tomu rovnou pro každé dítě jeho vlastní investiční účet. Zde, narozdíl od DPS vs DIP, není na co čekat.
Konkrétní rozdělení měsíční investice mezi účet na jméno dospělého a účet na jméno dítěte nechám na nich. Jde o to, jak moc si věří, že jejich děti budou v investování pokračovat a neutratí to hned za blbosti.
Mám k tomu už jen jednu poznámku. A sice, aby s dětmi (úměrně jejich věku), tyto informace sdíleli. Tedy, že jim někde investují, kde jim investují, kolik jim investují, dát jim k tomu přístup, odpovídat na všechny možné otázky a tak dále. Nebo je motivovat k tomu, aby si tam ukládali část kapesného nebo dárků od babiček. Taková transparentnost vede dlouhodobě k tomu, že se minimalizuje pravděpodobnost, že by to pak dítě hned utratilo.
K tématu finanční gramotnosti dětí jsem publikoval samostatný článek: Děti, kapesné a 50 Kč úrok: Proč učíme šestiletého syna odložené spotřebě
Investování během “hubenějších” let
Excelína mi dále napsala: “I skrz moji MD/RD jsem alespoň nějakou část peněz posílali do investic. Na to jsem pyšná, protože co si budeme, rodičovský příspěvek není žádná hitparáda.”
A určitě má být na co pyšná. Líbí se mi, když člověk dokáže rozeznat, že se mu něco povedlo a je za to na sebe, nebo svou rodinu, pyšný. Máme občas totiž tendenci se podceňovat, bagatelizovat úspěchy nebo nevíme co s pochvalami. Vím, o čem mluvím. Měl jsem dlouho podobný problém.
Zachovat si zdravé finanční návyky během rodičovské dovolené, navíc když se jedná o více dětí, tedy i více let mimo pracovní proces (v tomto případě 7 let), je skvělé. Je to totiž opravdu náročné období, během kterého jdou příjmy domácnosti zpravidla rapidně dolů a výdaje naopak rapidně nahoru.
Radost (37 170 Kč / 26 %)
V této kolonce je aktuálně dostatek (přes 37 tisíc), a to je dobře. Rodina si po letech odříkání potřebuje trochu užít „guilt-free spending„, tedy utrácení bez výčitek. Manžel má nabitý wishlist – projektor, snowboard, hromada nářadí. Sám vím, že kolem domu a zahrady je to nikdy nekončící černá díra – stačí se rozhodnout postavit vyvýšené záhony, zasadit pár stromů nebo pozvat na dva dny bagr a peníze lítají komínem.
Takto vysoká kolonka radost zároveň dává poměrně dost prostoru pro případné navýšení fixních příjmů, aniž by jim to nějak zásadně nabouralo životní standard. I kdyby odsud měli v budoucnu kvůli autu a/nebo rekonstrukci přesunout 10 tisíc Kč měsíčně, pořád jim bude zbývat skoro 30 tisíc.
Fotrův akční plán aneb jak dosáhnout Klidu ve vatě
Excelína a její manžel mají skvěle našlápnuto. Pojďme si nyní shrnout, co bych na jejich místě udělal já. Připomenu, že jejich cílem je najít balanc mezi užíváním si života tady a teď bez výčitek, a poctivou přípravou na stáří bez závislosti na státních důchodu:
Zvážení změny finančního poradce
Váš současný model, kdy jste se svěřili do rukou provizně placeného poradce, splnil svůj prvotní účel – naučil vás investovat. Nyní jste ale ve fázi, kdy vás tento vztah stojí zbytečně mnoho peněz na skrytých poplatcích. Vaším domácím úkolem je najít si na trhu tzv. honorovaného poradce (takového, kterého platíte vy napřímo od hodiny nebo za vypracování plánu).
Nechte si od něj udělat nezávislý audit vašich smluv a porovnejte to se současným stavem. Získáte tak partnera, který „kope“ za vaše zájmy, protože není motivován provizemi od finančních institucí za prodej konkrétních, často zbytečně drahých produktů.
Revize životního pojištění
Platit bezmála sedm tisíc korun měsíčně za pojištění je při vašich příjmech a fixních výdajích zbytečný luxus. Nechte si pojistky zrevidovat (například zmíněným honorovaným poradcem) a nemilosrdně z nich vyházejte cokoliv, co zbytečně navyšuje jejich cenu.
Zaměřte se výhradně na krytí katastrofických scénářů: úmrtí a invaliditu 2. a 3. stupně hlavního živitele. Odhaduji, že tímto krokem dokážete ušetřit několik tisíc korun měsíčně, aniž byste reálně ohrozili finanční bezpečí rodiny. Tyto ušetřené peníze pak můžete přesměrovat do urychlení tvorby železné rezervy.
Konsolidace investic
Máte portfolio zbytečně roztříštěné do drahých a neefektivních produktů. Připravte si plán na postupný přesun peněz z dluhopisů a podílových fondů do jednoduchých, nízkonákladových ETF přes prověřené brokery nebo platformy. Krok za krokem to zjednodušte, abyste měli nad penězi kontrolu vy, nikoliv správcovská společnost.
Při tomto přesunu si dejte obrovský pozor na daně. V České republice platí tříletý časový test. Než cokoliv prodáte a zrušíte, zjistěte si, jaká bude případná daňová zátěž.
Zvážení rekonstrukce
Vaší prioritou pro nejbližší dva roky by mělo být doplnění železné rezervy na úroveň 300–400 tisíc Kč. Jakmile bude rezerva plná, můžete se začít bavit o rekonstrukci.
Než začnete úzkostlivě šetřit stovky tisíc na akontaci, namodelujte si s bankou/poradcem scénář, kdy byste rekonstrukci financovali na 100 % úvěrem. Zvýšená hodnota vašeho domu (equity) by to měla umožnit. Nezapomeňte ale, že abyste nepřišli o svou fantastickou úrokovou sazbu 2,29 % na hlavní hypotéce, musíte toto navýšení řešit výhradně s vaší stávající bankou. Pokud to vyjde, ušetřenou hotovost můžete místo cihel posílat do výnosnějších investic.
Zvážení výběru nového auta
Před nákupem sedmimístného rodinného vozu si udělejte tvrdou matematiku, ne jen tu pocitovou. Namodelujte si přesně vedle sebe dvě cesty: ojetinu na úvěr versus nové auto na operativní leasing.
K ojetině si k měsíční splátce natvrdo připočtěte dalších několik tisíc do pomyslné obálky na opravy a údržbu, protože starší auto si to dříve nebo později vezme. Teprve tyto dvě finální a reálné částky si vložte do vaší F.A.R. šablony. Tam jasně uvidíte, jestli dává smysl si „připlatit za absolutní klid“ s operativním leasingem, nebo jestli bude rozumnější a únosnější jít cestou ojetiny.
Závěrem
Excelíno, děláte to opravdu dobře. Máte za sebou to vůbec nejtěžší období – dlouhé roky odříkání na rodičovské s jedním příjmem – a přesto jste z toho vyšli s naprosto fantastickým základem. Vaše F.A.R. čísla jsou učebnicová a teď máte před sebou ty pravé „zlaté roky“, kdy rodinný rozpočet konečně dýchá naplno. Nyní už to rozhodně není o tom úzkostlivě počítat každou korunu nebo si dál utahovat opasky.
Teď je to čistě o optimalizaci. Jde o to odříznout ty neviditelné pijavice v podobě drahých pojistek a nesmyslných poplatků ve starých fondech a chytře financovat auto a rekonstrukci. Získáte tím přesně tu chybějící vatu, která vám dovolí najít dokonalý balanc – vy budete mít svůj tabulkový klid a bezpečí, zatímco manžel si konečně s naprosto čistým svědomím nakoupí ty své vytoužené hračky. Držím vám oběma palce, ať to s touhle novou strategií skvěle šlape!
Líbilo? Dejte Fotrovi kofeinový high-five!
Bavilo vás nakukovat do cizí peněženky? Pojďme se podívat do té vaší.
Přečíst si, jak jsou na tom ostatní, je fajn inspirace. Ale vaši vlastní hypotéku, skomírající úspory nebo hádky o peníze to nevyřeší. Chcete zjistit, jaké barvy svítí ve vašem rodinném rozpočtu a kde vám zbytečně utíkají tisíce?
Nechte si ode mě udělat stejný hloubkový audit na míru. Zcela zdarma a 100% anonymně.
Jak na to:
Stáhněte si materiály Klidu ve vatě, jehož součástí je prázdná F.A.R. šablona.
Nalijte si čistého vína a vyplňte do ní svá čísla.
Pošlete mi ji na e-mail info@fotrvevate.cz a připište k ní svůj příběh – co řešíte, co vás finančně pálí nebo jaké máte sny (čím více informací poskytnete, tím lépe).
Já si k tomu sednu, rozeberu váš rozpočet na šroubky a připravím vám akční plán, jak vaše finance narovnat. Kdo bude další odvážlivec?
Starter Pack Klidu ve vatě
Stáhněte si Starter Pack Klidu ve vatě. Získáte 4 materiály, které vám pomohou dát si své osobní finance do pořádku.